Snahy o získání a udržení majetku jsou bezesporu hybnou silou veškerého lidského snažení a samy o sobě jsou zdánlivě nudné a samozřejmé. Jsou ovšem s nimi pevně spojeny i zajímavé (a snad i poučné) skutečnosti. Zavítáme až do Grónska a na Faerské ostrovy.

Co to byly valvace?

Již od středověku obíhala po celé Evropě celá řada nejrůznějších mincí, které byly vydávány ve všech tehdejších státech i státečcích. Ne všichni emitenti však dodržovali (zejména za účelem vlastního obohacení) metrologické parametry svých mincí, které sami stanovili – jinak řečeno, mince měly nižší obsah drahého kovu, zejména stříbra.

Většina zemí se proto snažila ve vlastním zájmu regulovat peněžní oběh a kontrolovat kvalitu mincí, které obíhaly na jejich území. Součástí mincoven se tudíž stávala i zvláštní zkušební oddělení, jejichž pracovníci prověřovali v zemi kvalitu obíhajících mincí, a to zejména mincí z drahých kovů.

U nevěrohodných drobných cizích mincí, bylo možné zakázat jejich oběh v zemi – to ovšem nebylo možné u zlatých a stříbrných mincí, kterými byla realizována většina velkoobchodních plateb a finančních transakcí. Proto obvykle nebýval oběh takovýchto tzv. „hrubých“ mincí úředně zakazován ani při jejich odlišných metrologických parametrech, ale jejich platební síla byla úředně stanovována prostřednictvím tzv. valvace.

Ve zmíněných zkušebnách byl tedy stanovován reálný obsah drahého kovu u příslušné ražby a následně byla vyhlašována její platební síla v domácí měně. Pravidelně byly také vydávány přehledy evropských mincí, které byly v konkrétní zemi v oběhu, a to včetně jejich vyobrazení (na bázi dřevořezby).

Panovnické „vyhlášky“ nebo sněmovní rozhodnutí, které se týkaly peněžního oběhu, měly ve většině případů podobu velkého plakátu s vyobrazením těch mincí, kterých se týkaly. Tyto plakáty byly vyvěšovány na úředních deskách na radnicích nebo na dveřích kostelů v místech, ve kterých se konaly výroční trhy. Pro běžnou potřebu pak byly tyto valvace vydávány tiskem a prodávány na běžném knižním trhu.

Nejstarší takovéto přehledy pocházejí ze 16. století z Nizozemí, v Sasku byl podobný přehled poprvé vydán v roce 1572.

Poznámky ke zlatu

Ryzí zlato je poměrně měkký kov, a proto se ve svém ryzím stavu nehodí pro výrobu zlatých šperků. Směšováním s jinými kovy se proto získává zlatá slitina s vyšší tvrdostí a pevností. Přísadou mědi a stříbra vznikne tzv. červené zlato, přísadou niklu nebo paládia se získá zlato bílé. Napodobenina zlata zvaná „doublé“ je materiál, jehož základním kovem je slitina mědi s povlakem zlata silným nejméně 8 mikronů (1 mikron = tisícina milimetru).

Obsah ryzího zlata ve slitině je zjišťován tzv. zkouškou črtem, jejíž podstata spočívá v leptání slitiny různě upravenými kyselinami. Otěr zkoumané slitiny zlata zanechá na zkušebním kameni (tzv. buližníku) zlatě zbarvený črt. Skleněnou tyčinkou se přes něj rozetřou kapky zkušebních kyselin pro zlato 18-, 14– a 8karátové tak, aby se tekutiny nespojily. Dle reakce črtu lze poznat typ zlaté slitiny. Zlatý črt se totiž nezmění, pokud nanesená zkušební kyselina odpovídá ryzosti zkoumané slitiny.

K přesnému zjištění ryzosti zlatých slitin provádějí specializované zkušebny a afinérie (= hutě či dílny tavící drahé kovy) laboratorní zkoušky v ohni. Jedná se o složitý postup, vyžadující speciální znalosti a zařízení.

Ze zlata (i ze stříbra) se vyrábějí také šperky. Aby zákazník nebyl oklamán a obdržel hodnotné šperky, bylo nutno tuto výrobu postavit na zákonnou bázi, tedy stanovit poměr mezi zlatem a různými přísadami. Z jednotlivých dílčích předpisů se postupně vyvinul tzv. puncovní zákon, přijatý v každé významné zemi na světě. Na jejich základě jsou používány tzv. puncovní značky. Při obchodování se zlatem na trhu v Londýně platí pravidlo, že přednost má značka/punc britského zpracovatele.

V ČR se jedná o puncovní zákon. Orgánem státní správy pro danou oblast je u nás tzv. puncovní úřad. Celý článek: